Elektrické vozy v historii automobilky Volvo Cars

Hans Hedberg, manažer pro tradici značky společnosti Volvo Cars, stojí před jedním z prvních dvou elektrických vozů Volvo – malým vozítkem připomínajícím lepenkovou krabici na kolech. Jedná se o jeden ze stovky vozů v muzeu Volvo v Arendalu.

Před několika lety zanechal slibné kariéry motoristického novináře a nastoupil do společnosti Volvo Cars na místo manažera pro tradici značky Volvo.„Jakožto člen týmu značky usiluji o to, abychom do elektrifikované budoucnosti přenesli naše základní hodnoty,“ říká Hans. „Ve výrobě automobilů máme 95letou tradici, přičemž jsme se stali součástí švédské kultury. To nám zajišťuje jedinečné postavení, o kterém mnoho konkurentů může jen snít.

„Pro Švédy je snadné považovat značku Volvo za samozřejmost,” pokračuje Hans. „Zvláště pro mě, protože jsem se narodil a vyrůstal v oblasti, která je se společností Volvo Cars úzce spojena. Od té doby jsem ale hodně cestoval a měl jsem příležitost vyzkoušet všechny možné vozy, díky čemuž jsem získal pohled z širší perspektivy. Volvo je značkou, na kterou jsem hrdý.“

Vývoj koncepčního modelu Volvo Elbil (švédské slovo pro elektrický vůz) představeného v roce 1976 zčásti financovala švédská telekomunikační společnost Televerket. Středem zájmu automobilek v té době bylo vstřikování, katalyzátory a turbodmychadla. Navzdory celonárodní diskusi o elektrických vozech a počátkům vývoje čistě elektrických vozidel, který tehdy probíhal ve společnosti Volvo Personvagnar, byl zájem veřejnosti nízký.

Elektromobily byly považovány za pomalé, těžké a nepraktické z hlediska nabíjení. Oproti vozům se spalovacími motory, které byly stále efektivnější a ekologičtější, je nikdo nebral vážně. A byla to škoda, protože oba dva první plně elektrické služební vozy Volvo svůj cíl splnily: používaly se k jízdám na kratší vzdálenosti při doručování pošty a pomáhaly pracovníkům společnosti Televerket v Göteborgu, aniž by vytvářely škodlivé emise.

Tisková zpráva z podzimu 1976 zdůrazňovala význam nabíjení vozu Elbil klimaticky neutrální elektřinou. Dvanáct šestivoltových baterií zajišťovalo těmto vozům dojezd 50 km nebo dvě hodiny jízdy. Dokumentace z osmdesátých a počátku devadesátých let jasně ukazuje, že výhody i problémy elektrických vozů byly stejné jako ty, které pozorujeme dnes. Za hlavní přínosy byly považovány šetrnost k životnímu prostředí, tichý provoz, levnější údržba a delší životnost. Problém představovaly baterie.

Luxusní koncepční vůz

Na pařížském autosalonu v roce 1992 společnost Volvo Cars představila luxusní koncepční vůz ECC. I když využíval inovativní hybridní pohon sestávající z elektromotoru a plynové turbíny, největší pozornosti se těšil jeho design, který byl předzvěstí nadcházejícího modelu S80.

Při pohledu zpět došlo k zajímavějšímu vývoji z hlediska elektrifikace v roce 1995. Společnost Volvo Cars tehdy představila prototyp vycházející z inovativního modelu 850, který spatřil světlo světa o čtyři roky dříve. Vůz Volvo 850 byl jedinečný díky pohonu předních kol a bočním airbagům a provázela jej pověst „nejbezpečnějšího vozu na světě“.

Podle Hanse bylo Volvo 850 nejvýznamnější švédskou průmyslovou investicí své doby jehož součástí bylo také elektrické řešení.

Hybrid, který předběhl dobu

Prototyp HEV 98 byl nabíjecí hybrid založený z velké části na stejném principu jako moderní plug-in hybridní modely a využívající jak elektromotor napájený baterií, tak běžný spalovací motor. Byl vyvinut s ohledem na plánovaný požadavek americké legislativy, který nakonec nikdy nevstoupil v platnost.

„Podle mého názoru je HEV 98 fascinující,“ říká Hans. „Tento vůz schopný urazit 85 kilometrů na elektřinu a nabízející celkový dojezd přibližně 400 kilometrů a důmyslně řešenou soustavu baterie prostě jen přišel příliš brzy a byl na svou dobu příliš dobrý. Zmíněný prototyp je navíc plně schopný jízdy. Stejně jako mnoho jiných našich koncepčních vozů ujel během testování stovky kilometrů.“

Nicméně po dokončení vývoje nabíjecího hybridu se společnost Volvo Cars rozhodla, že do elektrických a hybridních vozů nadále nebude investovat. Tehdejší automobilový průmysl zkrátka kladl větší důraz na výkon než na spotřebu paliva a udržitelnost.

Firemní vůz Volvo C30

Společnost Volvo Cars pokračovala v experimentování. V roce 2001 jsme přišli s řešením integrovaného startér generátoru (ISG), který nabíjel 42V baterii. Tato koncepce byla předchůdcem dnešních hybridů. Rok 2011 přinesl začátek nové kapitoly. Za částečného přispění organizace Energimyndigheten (energetického úřadu) jsme v malosériovém provedení představili model Volvo C30 určený pro řidiče firemních vozů a státních institucí. Tyto vozy se nabíjely z běžné elektrické zásuvky a jejich dojezd byl přibližně 150 kilometrů.

„Vůz Volvo C30 Electric ukazuje, že jsme měli jasnou strategii elektrifikace již před více než deseti lety,” vysvětluje Hans. „Ačkoli tyto vozy vzbudily zájem, stále na ně bylo příliš brzy. Obecná diskuse se točila kolem ekologicky šetrných vozů na benzín a etanol, dieselů s nízkými emisemi CO₂ a úsporných benzinových motorů.

„Nikdo z těch, kdo měli možnost se s vozem Volvo C30 Electric projet, nepochyboval o jeho kvalitách,” pokračuje Hans. „Jednoduchý, rychlý a s prakticky řešeným vytápěním interiéru. Model C30 Electric se proslavil natolik, že jsme o několik let později vyvinuli další řadu. Ještě dnes můžete tyto vozy běžně najít na parkovišti zaměstnanců u závodu Volvo v Torslandě.“

Elektrické vozy jsou součástí řešení

Hans opět stojí před vozem Elbil z roku 1976. Projekt byl zahájen v návaznosti na konferenci OSN o ochraně životního prostředí v roce 1972, na které Pehr G. Gyllenhammar, tehdejší manažer společnosti Volvo Cars, pronesl památná slova: „Jako výrobce automobilů jsme součástí problému, a proto musíme být i součástí řešení.”

„Kdo by dnes nechtěl malý a elegantní městský vůz na elektrický pohon?“, ptá se Hans. „Dnešní zákazníci po celém světě dávají přednost vozům, které se vyznačují udržitelnou výrobou a nabíjením. Jinými slovy, vracíme se k modelu Elbil z roku 1976. Úsilí společnosti Volvo Cars o udržitelnou výrobu bezpečných vozů, u kterých jsou lidé vždy na prvním místě, má v současnosti větší význam než kdykoli dříve.

A právě proto je dnes historie – ale i budoucnost – společnosti Volvo Cars tak zajímavá.“