Vůně vozů Volvo

Čerstvě uvařená káva v chladném voze za zimního rána, charakteristická vůně nového vozu, aroma vlhkosti a plastu ve starém Volvu 240, které možná řídili vaši prarodiče... Vůně v nás všech vzbuzují silné vzpomínky. Jak ale vzniká typická vůně vozu?

Odpověď jsme hledali v našem centru pro materiály v torslandském komplexu ve švédském Göteborgu. Chemické inženýrky Annelie Synnerdahl a Hanna Sundqvist zde zkoumají všechny materiály, které se ve vozech Volvo používají. Pod rukama jim projde doslova vše od malých kousků tkaniny určených na výrobu příslušenství až po kompletní vozy. Všechny materiály se zahřívají ve speciálních komorách, které umožňují získat a analyzovat vůně.

„Naším cílem je zajistit, aby zákazníci v našich vozech dýchali co možná nejčistší vzduch,“ říká Hanna. „Naše nároky na dodavatele jsou vysoké, přičemž se současně neustále zpřísňují požadavky. Některé látky nesmí být přítomny ani ve stopovém množství. Jiné jsou sice povoleny, ale jejich obsah podléhá regulacím.“

„Bílý slon“, jedna ze tří komor, které se při této práci využívají, pojme menší díly, jako jsou volant, dětská bezpečnostní sedačka nebo kobereček. „Podmínky uvnitř komory by měly odpovídat prostředí ve voze,“ vysvětluje Annelie. „Představte si vůz zaparkovaný na plném slunci v horkém letním dni. Abychom toto prostředí napodobili, provádíme testy při teplotách až 95 °C. Při této teplotě se uvolňují nejtěžší uhlovodíky, které se usazují na fólii umístěné na chladicí desce. Ta simuluje studené čelní sklo.“

Do komory se během testu neustále přivádí čistý vzduch s řízenou vlhkostí. Annelie přikládá nos k trubce, kterou uniká přebytečný vzduch, což umožňuje vyhodnotit jeho zápach.

„Všechny plastové materiály uvolňují v malých množstvích chemické látky a většinu těchto látek lze rozpoznat čichem,“ dodává Annelie. „Často hovoříme o tzv. prahu zápachu, což je koncentrace, při které látka začíná být cítit. Některé látky bohužel voní příjemně, i když nejsou příliš zdravé.“

Do jiné komory se vejde celý vůz Volvo. V této nerezové místnosti, osvětlené ze stropu lampami napodobujícími sluneční světlo, se testují všechny materiály ve voze jako celek.

„V minulosti jsme kladli důraz na testování samostatných materiálů a součástí,“ říká Hanna. Dnes řada těchto testů probíhá ve schválených externích laboratořích. Při vlastních testech nyní stále více používáme naši komoru. Pokud výsledky testování v komoře nejsou uspokojivé, musíme se v řetězci vrátit o krok zpět. Je na vině laminát nebo použitý textil? Je to vlastně detektivní práce.“

V jiné místnosti se nacházejí řady skleněných lahví obsahujících vodu a odřezky materiálů. Lahve se zahřejí na 40 °C po dobu 24 hodin a následně se posuzují čichem.

„Naši skupinu testerů tvoří vždy čtyři lidé,“ vysvětluje Hanna. „Nesmí to být kuřáci ani uživatelé parfémů a měli by reprezentovat běžné zákazníky. Během testu hodnotí vůně známkami podle stupnice. Čichový vjem nesmí být příliš rušivý. Náš čich je neuvěřitelně citlivý a dokáže zjistit pachy, které měřicí přístroje nezaregistrují.“

Většina materiálů, které společnost Volvo Cars používá, prochází ještě před vstupem do našich laboratoří přísnými testy u dodavatelů. S ohledem na ekologické požadavky a trendy v designu dochází k neustálému vývoji nových materiálů. Všechny tyto nové materiály musí splňovat naše vysoké standardy. Annelie podle svých slov již testovala vše, od dekorativního obložení interiéru z naplaveného dřeva až po recyklované plasty z oceánu. A ne všechny materiály naše požadavky splní.

Jak je to s vývojem nových vůní pro naše vozy? V roce 1952 přišel Julius Sämann s prvním osvěžovačem vzduchu pro automobily. Inspiroval jej k tomu mlékař v New Yorku, který si stěžoval, že jeho dodávka nesnesitelně zapáchá. Ze Sämannova savého papíru tak postupně vznikl známý vonný stromeček Wunderbaum. Mnoho výrobců automobilů dnes do svých vozů přidává „vůni na uvítanou“.

„Přidávání nových látek není ze zdravotních důvodů vhodné, takže se o to v současné době nesnažíme,“ říká Hanna. „Na vůni vozu se podílejí všechny materiály, ze kterých je vyroben – a výsledek by měl být co možná nejpříjemnější. Nicméně vyrobit vůz, který by nebyl vůbec cítit, není možné. Vozy jsou složité produkty. Spojují funkci obývacího pokoje, audiosystému a dopravního prostředku.

„Máme přísné požadavky na celý řetězec a pracujeme s kvalitními materiály, které mají dlouhou životnost. Chceme, aby zákazníci tuto kvalitu ve svých vozech Volvo skutečně vnímali,“ uzavírá Hanna.